Život Johany Peřkové (1703–1745), prosté ženy původem z jihočeského Suchdola nad Lužnicí, se vyznačoval s doslova neklidným pohybem po jihočeském regionu (především Suchdolsko, Třeboňsko, Soběslavsko, Veselsko a Táborsko), ale také v Polabí a jinde.

Její život, jednání a konání nenaplňovala jen práce, či žebrota. Ale v míře nemenší také dlouhá série drobných krádeží, nejedno sexuální dobrodružství s řadou mužů. Je pozoruhodné, že její kriminální aktivity se vyskytly v několika vlnách. Žena se svými společníky dokonce vykradla několik kostelů, což bylo považováno za smrtelný hřích a těžký hrdelní zločin. Byla odsouzena dokonce k trestu smrti, dostala milost přímo od královny Marie Terezie.

To vše dokumentováno soudními spisy, kde najdeme nejednu vlastní reflexi Peřkové na svůj úděl, rodinu, či na kriminální činy, kterých se dopustila. Ale nejen o nich... Podobný příběh prostého člověka nebyl v české historiografii doposud prezentován.